Tomáš Baťa již více než sto let představuje symbol československého podnikatelského úspěchu. Více však než symbolem podnikatelského úspěchu je Tomáš Baťa symbolem úspěšného vytvoření společensky odpovědného systému, který nejenže podporoval rozvoj podnikání, ale také společnosti a národní identity. Tomáši Baťovi se podařilo změnit myšlení lidí.
Několikrát prohlásil, že firemní kultura ve fabrice je vhodná jen pro třicet procent lidí, kteří chtějí ve firmě Baťa pracovat.
U Baťů to bez těchto předpokladů jednoduše nešlo. Tomáš Baťa řekl, že nepřijme do firmy nikoho, kdo bych chtěl zůstat po celou dobou pouhým dělníkem, ale ani toho, který by chtěl být jen ředitelem.
On už tehdy věděl, že ne každý je ochotný v životě vystoupit z komfortní zóny a začít na sobě pracovat.
Firma přijímala lidi ochotné růst, ale zároveň i takové, kteří neměli problém s tím vykonat jakoukoliv práci. Tomáš Baťa byl sám muž činu a ledarem, kterému nikdy nečinilo problém odložit sako a podívat se proč se například pokazil stroj. Na vedoucí pozice postupovali pouze lidé, které nepřerostlo jejich ego. Pokud člověk nabýval ve firmě sebevědomí a vlastní hodnotu, bylo to v pořádku. Pokud však rostlo jen jeho ego, jednala firma okamžitě.
Kariérní růst u Baťů nebyl podmíněn pouhým odborným vzděláním a praxí, ale také tím, jak kvalitní jsou vaše lidské vlastnosti. Jaký jste jednoduše člověk. Firma sledovala, zda jste schopen hovořit před lidmi, zda jste transparentní, čestný, spravedlivý, ale i jakým způsobem reagujete na pomluvy, jestli se necháte unášet city, jak obstojíte v krizových situacích apod.
Pro fungování firemní filozofie nebylo nejdůležitější, aby na vedoucí pozici byl nejlepší pracovník, ale aby tam byl člověk, který je hoden následování.
Jedna z baťovský zásad totiž zněla, že žádný papír ani předpis nedokáže změnit lidské chování. Změnu si můžete vynutit, ale nedocílíte toho, aby ji lidé přijali za svou. Také změny se dá dosáhnout jediným možným způsobem, a to osobním příkladem.
Jaký tedy měl být člověk pracující u Baťů na vedoucí pozici, aby byl vhodným osobním příkladem? Seznamte s devíti hlavními předpoklady, které fungují oboustranně. Zaměřují se na to, jak se chovat ke svým podřízeným a zároveň chrání i manažera samotného před vyhořením.
Buďte transparentní v chování, myšlení i emocích
Základem úspěšného vedení je nutné být transparentní, a to nejen v chování, ale zejména také myšlení. Pokud máte transparentní mysl, vaše chování je s ní v souladu – máte o mnoho více energie. Nemusíte ztrácet čas a energii přemýšlením o různých scénářích, jak a co říci apod. Jdete na přímo. Říkáte, co si myslíte, nemusíte lhát a neplýtváte časem. Baťovská filozofie říká, že transparentní mysl je z lidí cítit, že technologie mohou být sebedokonalejší, ale že pokud člověk lže a je neupřímný, je to z něj cítit. Naučit se mluvit pravdu není úplně jednoduché. V rámci karierního růstu u Baťů jste prošli mnohými kurzy, jak se naučit být transportním, jak správně mluvit, jaká slova volit, jak nikdy neslibovat, co nemůžete splnit i to kdy, je lepší slovo možná dobé nahradit striktním slovem NE.
Transparentnost je jedním z kroků, jak si získat úctu druhých lidí a ta je nepostradatelná k tomu, aby se mohl člověk stát kvalitním manažerem.
Transparentnost měla hlubší přesah než jen v myšlení a chování, zasahovala také do citů. Jednoduše – každý manažer u Baťů musel být lehce čitelný. Pracoviště není prostředím, ve kterém by měli být lidé nuceni snášet emoční výkyvy svého šéfa, obávat se s jakou náladou přijde do práce. Vůbec, trápit lidi svými náladami bylo považováno za obrovský přečin vůči baťovské filozofii. Vedoucí musel být ve svých emocích konzistentní a musel umět uklidnit emoce svých podřízených.
Transparentnost ve vyjadřování byla základní předpokladem pro to, stát se manažerem u Baťů. Neexistovala hra ve stylu „hádej na co myslím a jak bych chtěl, abys to udělal“. Přesně definovat požadavek, způsob a termín odevzdání práce byly klíčové.
Manažer či jakýkoliv vedoucí pracovník měl ve svých podřízených vzbuzovat klid, být jejich vztyčným důstojníkem ve firmě a vést je. Nikoliv vzbuzovat negativní emoce, strach a zadávat nesrozumitelní požadavky.
Nechte se zastoupit
Tomáš Baťa řekl, že: „pákou pokroku je touha lidí být nepostradatelnými, jeho brzdou je však jejich touha zůstat nepostradatelnými“. Touha chtít být nepostradatelným, nejlepším, nejúžasnějším je hlavním motorem, který nás motivuje dosahovat lepších a lepších výsledků. To je vše v pořádku, je to zdroj naší vnitřní motivace. Totální brzdou pokroku je však podle něj touha lidí zůstat nepostrádanými. To je tedy moment, kdy jsme schopni ušlapat všechny kolem sebe, jen pro to, aby nás nikdo nepřerostl. Tomáš Baťa toto přirovnával k péči o sad. Pokud není člověk připraven naučit své nástupce o sad pečovat se stejnou láskou a oddaností, tak nemá smysl ani začínat s jeho výsadbou. Jeho zánik nastane po odchodu sadaře.
Baťovská filozofie připravovala své manažery na to, že budou nahrazeni, že je to zcela přirozené a není to nic proti nim, případně projev neúcty. Je to stejné jako v přírodě. Stará generace bude nahrazena novou. Rodiče musí vychovat své děti nejlépe jak umí, aby přežili a byli v životě úspěšné. Stejné je to i v práci. Každý bude nahrazen, je to zcela přirozené. Vedoucí u Baťů si sami vybírali své nástupce a jejich úkole, bylo předat jim to nejlepší ze svých zkušeností, tak aby život ve firmě probíhal dál. Firma nikdy nesměla být závislá na jednotlivci.
Vysvětlení bylo jednoduché. Velmi těžko se usíná lidem, kteří ví, že zítra do práce musí za každou cenu, přestože se třeba necítí dobře. Daleko lépe se usíná lidem, kteří ví, že jsou zastoupení. Zároveň také Tomáš Baťa hovoří o tom, že nevěří, že se člověk nezmění, když zjistí, že je nepostradatelným. Hlídejte tedy ve svém pracovním týmu, aby každý člověk byl zastoupen a každá činnost dublovaná.
Věřte svým lidem
„Stalo se vám, že vás někdo zklamal, že jste se v někom mýlil?“ zněla otázka, kterou redaktor položil Tomáši Baťovi. Jeho odpověď zněla: „Ano, zcela běžně.“ „A jak na se s tím vyrovnáváte…?“ pokračoval redaktor. A odpověď Tomáše Bati? „Vůbec nijak, raději se mýlím, než bych měl lidi příliš podezřívat.“
Baťovská filozofie upozorňuje na to, že pokud nevěříte svým lidem je něco špatně. V momentě, kdy máte ve svým týmu lidi, na které se nemlžíte spolehnout, kterým nevěříte, nehledejte chybu u nich, ale u sebe. Je potřeba nejprve zjistit, kde nastala chyba. Jsou dvě možnosti – je to vaše vlastnost, nedůvěřovat lidem. Je tedy nutné s tím začít pracovat, zmírnit ji až se ji nakonec zbavit. Druhá varianta je ta, že jste obklopeni špatnými lidmi. Nemůžete řídit lidi, kterým nevěříte, to jednoduše nejde. Důvěra byla pro Tomáše Baťu základním předpokladem spolupráce. Jedna z baťovských zásad byla, že každý vedoucí si sám vybíral svůj pracní tým, a to právě z toho důvodu, aby byl sám odpovědný za to, jakého člověka si do týmu zvolí a mohla mezi nimi panovat důvěra.
Pokud například nevěříte svým lidem s ohledem na to, že nedůvěřujete tomu, že jsou schopni zvládnout některé pracovní činnosti sami – začněte pracovat na sobě. Každý z nás je zastupitelný. Důvěřujte svým lidem, že zvládnou fungovat samostatně – pokud budou na začátku dělat chyby, nic se neděje, je to normální – naučí se to a vám se bude žít lépe.
Nikomu nedávejte nic zadarmo
Tomáš Baťa bývá často prezentován jako filantrop a ten, kdo dal svým spolupracovníkům vše, co bylo potřebné pro plnohodnotný život. Prosím, nevytvořte si o této skutečnosti mylnou domněnku. V rámci baťovské filozofie platilo pravidlo: „nikdy nedávejte nic zadarmo“. Nezáleží na tom, jestli se jedná o hmotné věci, benefity či pochvalu. Cokoliv, co je zadarmo ztrácí na hodnotě.
Dokonce se uplatňovala zásada, že šestileté dítě by nemělo dostat nic zadarmo. Což samozřejmě neznamená, že budete svému dítěti něco účtovat. Idea této myšlenky vedla k tomu, že každá lidská činnost si vyžaduje energii, čas, práci, případně má finanční hodnotu a je potřeba tuto hodnotu znát a brát ji na vědomí.
Cokoliv dáte lidem zadarmo pozbývá smysl. Podstatou každé odměny je vzbudit v člověku, že si to zasloužil, tento pocit vyvolává energii hrdosti. Cokoliv je dáno lidem jen tak, bez důvodu, zdarma – pozbývá smysl, nedostavuje se pocit, že člověk něco získal, něčeho dosáhl.
Také se dobře vědělo, že pokud dáte někomu něco, bez jeho přičinění, tak napoprvé vám poděkuje a dostaví se radost. Jenže takzvaně s jídle roste chuť. Takže když odměnu nenabídnete i v dalším případě opakovaně, dostavuje se zklamání a hněv.
Proto Tomáš Baťa hovoří o tom, že vstupenkou do firmy je charakter. Charakterní člověk podle něj ví, že v životě není nic zadarmo a vše mají svou cenu. Neoprávněnými odměnami kazíte charakter svých lidí.
Nezachraňujte
Máte tendence každého zachránit, práci mu ulehčit a nad mnohými přešly přivřít oči? Přesněte s tím a to hned. Nejenže si přiděláváte práci a starosti, obíráte se o čas, ale zároveň jste pro svůj tým špatným vzorem. Dobrý manažer není ten, který vše zvládne sám a někoho nepotřebuje, dobrý manažer je ten, který dokáže práci rozdělit a řídit. Pro baťovskou filozofii platilo, že každý by měl zastávat takovou pozici, na kterou stačí. Vedoucí u Baťů měli svou pozici náročnou nejen v tom, že musíte najít správné lidi do týmu, ale také v tom, že se musíte umět rozloučit s lidmi, kteří na určitou práci jednoduše nestačí. To, že je člověk milý a hodný neznamená, že má právo na některou pracovní pozici. Důležité je umět najít pro člověka správné místo, kde bude dosahovat výsledků, které jej naplňují a činní šťastným. Což jednoduše znamená, že nemá smysl udržovat lidi na pracovních pozicí, jen protože oni sami by chtěli, nebo si my myslíme, že by to pro ně bylo dobré. Musí dojít k propojení naplnění z práce, dobrých pracovních výsledků a potenciálu růst.
Pokud nejsou naplněny všechny tyto atributy a musíme některý z nich za člověka suplovat, je dobré začínat přemýšlet nad tím, zda nezachraňujeme člověka, který by měl zastávat jinou pozici.
Jakékoliv zachraňování je nezodpovědné vůči vám samotným, vytváříte mezi sebou a lidmi ve vašem týmu vztah závislosti a zároveň zbylým členům týmu dáváte špatný vzor. Lidé musí fungovat nezávisle. Mějte na paměti, že musíte naučit lidi fungovat nezávisle kvůli své vlastní svobodě – jak mentální, tak časové.
Nepodceňujte emoce
Tomáš Baťa několikrát řekl, že to, co vytváří s vztah mezi firmou a spolupracovníkem, nebo mezi firmou a zákazníkem jsou emoce. Pozitivní zážitky a emoce s nimi spojené jsou hlavním důvodem, proč se lidé cítí v práci spokojeni a proč se zákaznici vracejí na prodejnu.
Nepodceňujte emoce, na konci dne jsou to právě ony, které rozhodují o vztahu, který bude mít váš podřízený k vám, práci a firmě.
Baťovská filozofie dbala na to, aby v rámci vnitropodnikové komunikace vztahů na pracovišti nikdy nebyla porušena zásada, že nesmíte snižovat lidem jejich hodnotu. Což znamenalo, že nesmíte člověka urážet a ponižovat. Tomáš Baťa sám často mluvil o tom, že chovat se k druhému člověku neuctivě, je vlastní prohrou.
Pokud chcete lidi nadchnout, vzbuzujte v nich upřímné emoce. Je důležité, aby emoce byly pozitivní a upřímné zároveň. Dopřávejte lidem pocit hrdosti a úctu sám k sobě. Tohle jsou dvě základní emoce, které je potřeba aby vaši lidé zažívali na pracovišti. Nezapomínejte ani sami na sebe. Zejména pokud často dopřáváte pozitivní emoce druhým lidem, vyhledávejte i pro sebe situace, lidi, zážitky, které je dodají i vám.
Chraňte svůj volný čas i čas svých lidí
Baťovská filozofie říká, že nemají problém naučit lidi pracovat, to není až tak náročné, pokud funguje transparentním systém, kde jsou jasně stanovená pravidla, v čem však spatřují problém, je ve schopnosti naučit lidi odpočívat.
Zní vám to povědomě? Dnes jsme velmi fixování na pracovní výsledky, kterých chceme dosahovat za každou cenu. Dokonce tak vysokou, že jsme schopni objevovat svůj volný čas, vlastní vztahy, koníčky, sny, touhy, a dokonce i zdraví.
Zastavte takový styl myšlení, dokud si ještě uvědomujete jeho zhoubnost. Pokud už jste totiž takzvaně v tom, bude to vyžadovat velkou dávku energie, než z tohoto pomyslného vlaku vystoupíte.
Tomáš Baťa si velmi hlídal, zda jeho manažeři odpočívají, a to z několika důvodů. Pokud jste workolik, který sám neodpočívá, asi těžko budete dopřávat odpočinek svým lidem. Pokud neumíte odpočívat, nemáte koníčky a vztah na osobní vztahy, z dlouhodobého hlediska není možné, abyste byl šťastný, zdravý a spokojený. Pokud nebudete šťastný, zdravý a spokojený, jen těžko můžete být pro své podřízené vzorem a zdrojem energie, která je má motivovat. Jednoduše to nejde.
Chcete mít lepší pracovní výsledky a spokojenější atmosféru na pracovišti? Začněte odpočívat. Máte tendence říkat, že si to nemůžete dovolit, že až odevzdáte projekt, až dokončíte toto? U Baťů by zavřeli složky na stole a poslali vás nejpozději v pět hodin domů a nedovolili by vám práci přes čas.
Tomáš Baťa nesnášel práci přes čas, nechápal, že si lidé neuvědomují, že tímto chováním se neskutečně vyčerpávají a mění se jejich vztah k firmě. Po čase totiž každému, i tomu nejvíce zaneprázdněnému manažerovi dojde, že když tráví v práci 14 hodin denně, tak mu něco chybí. Lidem chybí žít život. Život se žije denně, ne jednou za čtrnáct dnů na dovolené.
Úkolem vedoucích pracovníků ve firmě bylo mimo jiné i chránit volný čas svých lidí, hlídat aby nezůstávali přesčas a aby odpočívali. Otázky na to, jak trávíte volný čas, kdy jste naposledy navštívili nové místo, co čtete a kdy jste byli v kině, nebo divadle, byly vnímány jako normální. Bylo normální se zajímat o volný čas svých podřízených, protože jen tak můžeš vědět, jestli nehrozí tzv. ztráta tvůrčího ducha – dnes tomu říkáme syndrom vyhoření.
Nefixujte se jen na práci
„Práce vás nikdy neobejme“ jedno z baťovských pravidel. Je úžasné, když svoji práci milujete a naplňuje vás, ale nikdy by se vám nemělo stát to, že to celý váš život. Baťovská filozofie, neustále vracela každého svého spolupracovníka k podstata života, jehož součástí jsou kvalitní mezilidské vztahy. Cílem firmy bylo, aby v ní pracovali lidé šťastní a šťastný člověk je ten, kterého má doma kdo obejmout, nikoliv ten, který se v noci vrací domů unaven a usíná sám. Nikdy nebylo žádoucí, abyste veškerou svoji energii věnovali pouze firmě a práci. Takový přístup je začátkem již zmíněného vyhoření. Velmi jednoduše řečeno – pokud člověk do něčeho investuje veškerou svoji energii a pozornost, tak čeká, že mu to jednou vrátí. Baťovská filozofie však říká, že práce vám nemůže nikdy plně vrátit to, co do ni vkládáte. Nikdy vám nedá pocit, že k vám cítí cit. Je to proces, věc, situace – není to lidská bytost. Lidské bytosti, které jsou součástí vašeho pracovního procesu mají svůj osobní soukromý život, od nich nemůže očekávat cit. Cit druhého člověk potřebuje cítit každý, proto vytvářejte vztahy mimo práci a věnujete jim náležitou péči a čas.
Baťovská filozofie říká: „práce ti nikdy neuvaří čaj, když budeš stonat. Mysli na to, abys měl v životě vždy někoho, kdo ti uvaří čaj, když budeš nemocný“.
Zároveň se může stát, že práce kdykoliv odejde, je důležité, ať si máte komu postěžovat. Pokud zastáváte vedoucí pozici – všímejte si toho, zda mají vaši lidé v životě i jinou radost než jen práci samotnou.
Nebuďte perfekcionista
Tak jako nebylo žádoucí, aby vedoucí pozici zastával egoista, úplně stejná názor panoval pro perfekcionistu. Všeobecně v rámci baťovské filozofie platilo, že perfekcionisté jsou nebezpeční nejen sami pro sebe, ale také pro své okolí. Jejich touha po dokonalosti je vyčerpává a unavuje i jejich okolí. Než je perfekcionista spokojen se svým výsledkem, většinou vynaloží mnoho času, úsilí a energie, které mohli být využity už na další projekt. A jak je na tom perfekcionistovo okolí? Časem je začne unavovat a práce s ním v nich vyvolává stres, v horších případech je nesnáší. Pokud je šéf perfekcionista, lehce se může stát, že své okolí takzvaně udře.
Baťovská firemní kultura učila své lidi, že ne vždy musí být perfektní, a ne vždy se vše stoprocentně povede. Občas jednoduše stačí, když je nějaká práce splněna a na osmdesát procent a pokračuje se dále.
Perfekcionisté, kteří jsou koncertování pouze na dokonalý výsledek jej mnohdy ani nedosáhnout a pokud ano, tak většinou za cenu, která odpovídá realizaci dalších tří projektů. Jednoduše řečeno, je žádoucí odvádět svoji práci v maximální kvalitě, ale vždy s ohledem na čas a vynaloženou energii. Jen si dejte pozor na to, aby se občasné nesplnění nestalo v budoucnu standardem, to opravdu žádoucí není. Dopřejte si však do své práce lehkost, která vám dovolí i občasné malé selhání. V životě je to normální.
Co si zapamatovat:
1. Odcházejte z práce v pravidelnou dobu, tak ať vám zůstává čas na koníčky a rodinu.
2. Věřte svým lidem.
3. Buď transparentní. Mluvte narovinu, vhněte se ironii a hádankám. Vzbuzujte v lidech svým chováním i slovy důvěru.
4. Rozdávejte pozitivní emoce.
5. Nikdy neslibujte to, co nemůžete splnit.
6. Nedávejte lidem odměny bezdůvodně.
7. Nechte se zastupovat. Každý váš proces i úloha v práci musí být zastupitelná.
8. Věřte v sílu emocí. Tak jako lehce se dají šířit ty negativní, stejně je to i pozitivních. Věnujte pozornost těm pozitivním, rozšiřujte je a upevňujte. Mnohdy stačí jen úsměv.
9. Buďte spravedlivý. Zachraňováním lidí, kteří si nezaslouží je jen podporujete v jejich neschopnosti. Věnujte pozornost těm, kteří chtějí, ne těm, o kterých si jen vy sami myslíte, že o ni stojí.