Osobností se člověk nerodí – osobností se stává. Příběh Tomáše Bati.

Aktualizováno: 4. 8. 2020

Zlínský podnikatel světového formátu, který dokázal vytvořit z řemesla průmysl. Zlínská ševcovina dosáhla celosvětové popularity. Svět v třicátých letech minulého století věřil, že „baťovec“ znamená národnost.

Tomáš Baťa byl společensky odpovědným člověkem a vlastencem. Na místech, kde firma Baťa působila, rozvíjel celospolečenské zájmy. Budoval občanskou vybavenost měst, zdravotnictví, školství, sociální péči, kulturní a sportovní zázemí.

Přestože díky firmě Baťa bylo v roce 1928 největším exportérem obuvi na světě, nepovažoval Tomáš Baťa za úspěch výrobu samotnou, ale změnu chování a myšlení lidí, kteří tento fenomén tvořili.




Firma Baťa byla založena v roce 1894 sourozenci Baťovými – Annou, Antonínem a Tomášem.

Následně se její činnost do roku 1932 rozrostla na:


35 podnikatelských oborů

31 000 spolupracovníků

54 zemí, kde firma podnikala

2 500 otevřených prodejen

36 300 000 vyrobených párů obuvi ročně

Omlouvat se musel naučit

Životní filozofií Tomáše Bati bylo přijímat a překonávat výzvy. Jeho podnikatelské úspěchy nebyly podmíněny štěstím či náhodou, jeho práce byla výsledkem kontinuální práce. Naučil se vnímat lidi a chápat jejich pocity, obavy i přání. V rámci podnikání začal vytvářet příležitosti, aby se mohli i ostatní lidé realizovat. Naučil se, že v životě člověk nic nedostává zadarmo. Řídil se hlavní myšlenkou, že odvaha je polovina úspěchu, a pokud chce člověk něčeho dosáhnout, je potřeba pustit se do práce.

Soustředil se na řešení problémů, ne na jejich existenci. Býval mírně neurotický avšak věčný optimista. Jeho osobnost inspirovala druhé a to zejména přirozenou otevřeností. Na začátku svého podnikaní se setkal s takovou přemírou opovržení, že přestal toužit po uznání druhých, dokázal se ocenit sám. Neměl problém hovořit s vysoce postavenými lidi i s lidmi z velmi nuzných poměrů. Nikdy nehodnotil člověka podle majetkových poměrů, hodnotil jej podle odhodlání pracovat a odvahy. Zásadní pro něj byl charakter každého člověka. Nedokázal odpouštět lži, krádeže a podvody, to byly podle něj silné charakterové vady.

Baťa nebyl neomylný, ale uměl svoji chybu přiznat a během let se naučil omlouvat. Čím byl úspěšnější a známější, tím lépe chápal podstatu života, začal být pokornější, jinak vnímal lidské snažení, naučil se rozeznávat mezi skutečnou snahou a snahou se snažit. Baťovské krédo znělo: „Uspěje jen jeden z deseti, protože devět lidí si myslí, že se snaží, ten desátý se opravdu snaží.“ Ve firmě se ctilo, že pouhá snaha pro úspěch nestačí, že člověk musí hledat způsoby, jak uspět, rozvíjet se, učit se – jednoduše budovat sebe.

A přicházíme k základní myšlence Tomáše Bati: „Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte nejprve sebe.“ Ve firmě se také ctila idea, že „kdo není schopen uplatňovala sebe, není schopný budovat druhé.“

Podnikatelská filozofie

Tomáš Baťa ve své firmě vyvíjel vlastní systém řízení, který byl založen na využití principů tzv. selského rozumu. Aplikoval pouze takové zásady a pravidla, která by byl sám schopný přijmout. Nepoužíval oslovení zaměstnanec, ale spolupracovník. Sám říkal, že ve své práci žádné zaměstnance nechce, že zaměstnancem je člověk, který „musí pracovat“ a že žádná velká díla nevznikla, protože někdo musel, ale protože někdo chtěl. Přál si ve své firmě spolupracovníky a spolupodnikatele, lidi zainteresované do fungovaní firmy, odpovědné za úspěch i neúspěch a podílející se na zisku i ztrátě (jedna z firemních zásad). Baťa nevěřil, že někdo bude pracovat lépe a více proto, aby se on měl lépe. Věřil však, že lidé budou odvádět kvalitnější a rychlejší práci, pokud budou mít z takového zlepšení sami užitek.

V rámci firmy Baťa existoval velmi jasný názor na motivaci: „Motivovat nejde!“ – nemůžete někoho někam tlačit, protože si myslíte, že je to správné. Motivace musí vycházet z vlastního chtění, chtění člověka, který touží po tom být jako vy.

Baťova rada „Snažte se dělat věci nejlépe na světě a svět si vyšlape cestičku k vašim dveřím.“ nehovoří pouze o zákaznících a úspěšném prodeji, hovoří zejména o lidech.

Snažme se sami být těmi nejlepšími, a i v našem okolí se začnou objevovat lidé, kteří chtějí něco dokázat, být úspěšní a tvořit, kterým můžeme být příkladem a kteří inspirují nás. V překladu tedy: snažme se být nejlepšími na světě a budeme ty nejlepší k sobě přitahovat.

Od počátku se obklopoval odborníky v určité oblasti, naučil se spolupracovat a delegovat kompetence a odpovědnost za jednotlivá odvětí na schopné spolupracovníky. Pochopil, že firmu nemůže vybudovat sám.

Baťova filozofie služby

Jedno ze slov, které charakterizuje společně osobnost i pracovní poslání Tomáše Bati, je slovo služba. Sloužit podle Tomáše Bati znamenalo vykonávat cokoliv tím nejlepším způsobem a převzít odpovědnost za vlastní život. Jeho filozofie služby se rozdělovala na sedm úrovní. Ta první hovoří o službě sobě samému. Tomáš Baťa zastával názor, že člověk nemůže dávat druhým lidem a světu to, co sám nemá. Věřil, že každý člověk má nejprve posloužit sám sobě, naučit se vybudovat sebe, a následně může chtít měnit svět. Další úrovně služby se zaměřovaly na vytváření vztahů s blízkými, spolupracovníky, zákazníky, firmou, veřejností i světem. Sloužit znamenalo pro Tomáše Baťu vědomě budovat tyto jednotlivé oblasti lidského života tím nejlepším způsobem a s maximální intenzitou.

Tomáš Baťa měl jedinečnou schopnost měnit myšlení lidí na základě své osobního příkladu. Věřil, že trvale vychovávat je možné jen osobním příkladem a že pokud se zastaví růst šéfa, zastaví se celkově růst firmy.

Péče o zákazníka byla ve firmě Baťa jedním z klíčových témat. Heslo „náš zákazník – náš pán“ hovořilo za vše. Firma Baťa měla ke svým zákazníkům velmi podobný vztah jako ke svým spolupracovníkům, zejména se jednalo o stejné hodnotové principy v oblasti vytváření vztahů či důraz na důležitost každého jednotlivce.

Tak jako byla firma Baťa vztahovou firmou uvnitř, protože Tomáš Baťa věřil, že vztah člověka k práci nevytvoří pouze nadstandardní mzda, stejně přemýšlel i o zákaznících a dospěl k názoru, že zákazníka na prodejně neudrží pouze kvalitní zboží za dobrou cenu, a pokud by jej i udržely, bez prodeje formou služby by firma neměla tolik potřebné detailní informace o svých zákaznících.

Tomáš Baťa se už od raných podnikatelských začátků snažil ctít zásadu „prvně prodej a až poté vyrob“. Tuto zásadu u tak velké firmy mohl aplikovat jen při dokonalé znalosti svých koncových zákazníků, znalosti jejich potřeb, očekávání a přání. Firma Baťa měla podrobně přesný přehled o tom, jakou obuv je pro konkrétního zákazníka potřeba vyrobit na další sezónu.

Dělo se tak na základě předpokladů prodeje, které vykazovala každá prodejna. Skrze službu vznikal mezi prodavačem a zákazníkem vztah, ve kterém zákaznici sdělovali prodavači své potřeby, přání a plány. Prodavač své zákazníky dokonale znal a uměl reagovat na jejich aktuální potřeby. Tomáš Baťa se snažil být svým prodavačům tím nejlepším vzorem, měl prodej rád a často se ho aktivně účastnil při namátkových návštěvách firemních prodejen.

Pro meziobchodní vztahy u Tomáše Bati platila zásada, že nejdůležitější je důvěra. Jakmile byla narušena důvěra, většinou se vytratil i obchodní vztah s dodavatelem.

Nejen podnikatel – ale i starosta

Zejména pro veřejnou správu a dění v komunitě používal Tomáš Baťa rád své heslo: „Potřebujeme muže, kteří jsou ochotni si z mísy povinností brát ten největší podíl a z mísy práv ten nejmenší.“ Tomáš Baťa pochopil, že není možné rozvíjet pouze vlastní firmu bez ohledu na zapojení se do veřejné správy ve městě, bez ohledu na celostátní národohospodářské otázky.

Firma Baťa všeobecně vedla své spolupracovníky k tomu, aby se nestávali slepými vůči veřejnému dění; na základě vzoru Tomáše Bati začali lidé chápat, že nemohou jednoduše říci, že politické, národohospodářské i komunitní záležitosti se jich netýkají. Tomáš Baťa zastával názor, že pokud člověk žije ve společnosti dalších lidí, nikdy nemůže říci, že se jej tyto otázky netýkají, protože i mlčení považoval Baťa za způsob projevu.

Jestli něco Tomáš Baťa nesnášel, byli to nekompetentní lidé na úřadech a ve veřejných funkcích, bytostně však nenáviděl zjištění, že někteří lidé zastávající veřejné funkce jsou nemorální. S takovými osobami okamžitě ukončoval spolupráci.

Odkaz Tomáše Bati

Baťa zahynul tragicky v roce 1932, krátce po startu svého letadla při cestě do Švýcarksa. Ve své morální závěti uvedl: „Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek.“ Baťa nevěřil na umělé příčiny krize, protože vinu viděl hlavně uvnitř lidského chování a myšlení.

„V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku,“ v současnosti čekáme hledáme na novodobého Baťu – člověka silných morálních zásad a vizionáře, který umožňuje lidem okolo sebe růst.

Publikováno v Be The Best, podzim 2019.

221 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše