Vzdychací typy nepřijímat

Aktualizováno: 4. 8. 2020

„Tomáš Baťa pro mnohé zůstává i dodnes ševce, který dokázal řemeslo pozvednout na průmysl, to je však pouze jedna část jeho podnikatelského umu. Mnohem podstatnější informací zůstává fakt, že již jako velmi mladý pochopil skutečnost, že není schopen vybudovat fungující podnikaní bez dalších lidí, kteří budou hrdi na svoji práci. Tomáš Baťa často hovořil o zapálenosti srdce a v souvislosti s touto myšlenkou se mu podařilo pozvednout dělnickou pracovní pozici na úroveň úřednické. Ve firmě Baťa si byli lidé rovni“, uvedla na začátek našeho rozhovoru Gabriela Končitíková, projektová manažerka Nadace Tomáše Bati, která se věnuje studiu a aplikování Systému řízení Baťa do současného podnikatelského prostředí.




V čem podle Vás tkvěl úspěch podnikatelské filozofie Tomáše Bati?

Tomáš Baťa řekl: „Nevybudoval jsem podnik, vybudoval jsem člověka a ten vybudoval podnik.“Tím v třicátých letech vysvětlil podstatu podnikatelského úspěchu firmy Baťa. Zároveň také dodával, že doufá, že na světě neexistuje člověk, který by za zlínským podnikatelským úspěchem hledal pouze stroje, budovy a způsob výroby. Konkrétně řekl: „Doufám, že není na světě již nikdo, kdo by si myslel, že za úspěchem naší firmy stojí tyto baráky a stroje v nich, vše by bylo bezcenné, pokud by nebylo plně využito a přetvořeno československým člověkem.“

Úspěch Tomáše Bati byl také jednoznačně podmíněn lidmi, kterými se obklopoval, hodnotami, které vyznával on sám a které postupně uplatňoval i ve firmě, tak se začala tvořit firemní kultura Baťa.

Hovoříte o schopnosti Tomáše Bati vytvářet základ firemní kultury postavené na lidech, můžete to přiblížit?

Tomáš Baťa si dokázal zachovat schopnost, podívat se na firmu i sebe sama očima svého spolupracovníka (poz. ve firmě Baťa se nepoužívalo oslovení zaměstnanec, ale spolupracovník). Neočekával tedy, že by byli lidé byli ochotni pracovat tak, jak by nebyl ani on sám v jejich postavení. Jeho myšlenky, o firemní kultuře byli nadčasové, jeho slova: „Nikdy od svých spolupracovníků nemůžeš očekávat více, než jsi ochotný udělat pro podnik ty sám, “ dávala jasně najevo, že kdyby nikdo jiný, tak on bude bránit firmu a své spolupracovníky v první linii.

Zároveň měl také jednu výjimečnou schopnost, kterou se během let naučil transformovat do podnikatelského systému – nikdy nevnímej své spolupracovníky jako prostředek pro plnění pouze vlastních cílů, nikdo nebude pracovat lépe, intenzivněji a smysluplněji, proto aby měla firma lepší výsledky a majitel se měl lépe. Takové uvažovaní je nesmyslné. Každý je však ochoten pracovat lépe, rychleji a kvalitněji, pokud bude mít sám z takové práce prospěch.

Jak se tvořil Baťův vztah k lidem?

Musel se hodně učit a měnit, aby pochopil, jak funguje lidská mysl a vztah lidí k práci. Byl velmi vnímavý a jeho závěr byl zcela zřejmý – pro maximální využití kapacity firmy je potřeba zaměstnávat tzv. „celého člověka“. Ve firmě Baťa nikdy nebyl člověk vnímán pouze jako prostředek k vykonání práce od začátku do konce pracovní doby. Celý člověk, podle Bati znamenal člověk, který se mohl osm pracovních hodin plně koncentrovat na práci, což znamenalo, že myšlenkami neodbíhá k vlastním problémům a nedořešeným situacím, že nemusí řešit fyzické nepohodlí u práce apod. Takové prostředí mu měla vytvořit mimo jiné i firma.

Jakým způsobem firma vytvářela tyto podmínky?

To je velmi zajímavá část personální politiky ve firmě Baťa, existovala pozice tzv. osobáře, ta se vyvinula během let. Na začátek je potřeba říci, že firma striktně rozdělovala perosnální činnost na administrativní, kterou považovala pouze za statistickou a evidenční a personální činnost ve smyslu péče o spolupracovníky. Z dnešního úhlu pohedu bychom na osobáře nahlíželi jako firemního kouče. Byl to člověk, který tvořil mentální spojení mezi firmou a konkrétním spolupracovníkem. Naplňoval Baťovu představu o tom, že pro efektivní fungování dílny je stejně důležitá tvůrčí pracovní atmosféra, jako kvalitní vybavení a systémové řešení práce. Mapování atmosféry, případné včasné odhalování jakýchkoliv problémů, ať už osobních či pracovních, bylo nedílnou součástí páce osobáře. Týdenní rozložení práce bylo individuální a měnilo se, je však možné říci, že tři dny v týdnu pracoval na dílně či jiném oddělení, kde pozici jako osobář vykonával, jako dělník a dva dny v týdnu pro ostatní dělníky, kterým byl osobářem zařizoval, co bylo třeba, a předával informace na evidenční osobní oddělení. Jeho pozice nebyla nijak tajena, aby nevznikl dojem, že by na spolupracovníky zjišťoval a donášel, každý věděl, kdo je jeho osobář a že mu může být velmi nápomocný.

Podstatná byla skutečnost, že osobář musel být vždy součástí pracovního kolektivu, staral se maximálně o 25-30 osob, které dokonale znal, jako své přátele. Po celou dobu mimo jiné sledoval, jak se lidé chovají v pracovním prostředí i mimo, jak se staví k práci, jaké mají vzájemné vztahy na pracovišti i mimo. Jedině dokonalá znalost každého člověka, jeho zájmů, priorit a životních cílů byla předpokladem pro to, aby firma mohla nabízet lidem to, po čem opravdu toužili, co je rozvíjelo a posouvalo jak v profesním tak hlavně v osobnostním životě.

Ve firmě Baťa neexistovalo paušalizování péče o spolupracovníky, zastával se názor, že taková péče by nebyla účelná, protože každý člověk je individualita. Základem však byl ctít tzv. pravidlo 8-8-8, což znamenalo, že firma chtěla, aby lidé pracovali pouze osm hodin denně, osm hodin se rozvíjeli, tvořili vztahy a věnovali se osobnímu životu a osm se hodin se opravdu kvalitně vyspali. Péče firmy Baťa byl opravdu propracovaný do detailů, každý detail byl považovaný za důležitý, tento systém byl velmi silně napojen na odhodlání člověka budovat sebe sama a vytvořit si vnitřní systém disciplíny.

Hovoříte o schopnosti měnit sám sebe a disciplíně, to není každému úplně příjemné. Jakým způsobem Tomáš Baťa vyhledával schopné spolupracovníky?

Základním předpokladem pro tehdejší i současné využití baťovských zásad řízení je skutečnost, na kterou upozorňoval sám Tomáš Baťa: „Náš systém řízení je vhodný pouze pro 30 % lidí,“ byl tedy přesvědčen o tom, že maximální každý třetí člověk je ochoten měnit sám sebe a tzv. baťovsky budovat sám. Ve firmě totiž neexistovaly předpisy, které by přikazoval, jak se mají lidé chovat. Ctilo se přesvědčení, že psaná pravidla mohou člověka donutit měnit chování, ale ne přijat tyto zásady za své vlastní a ztotožnit se s nimi. Baťa řekl: „Neznám jiný způsob, jak trvale měnit chování člověka, než vlastním osobním příkladem.“ Hlavní tedy bylo, že se na vedoucí pozici mohl vždy dostat člověk, který nejenže byl odborní, ale měl zejména silný morální a osobnostní kredit ve firmě.

Co bylo tedy základním předpokladem, aby vás k firmě přijali?

Pro Baťu se během let stal hlavním parametrem pro přijetí charakter člověka. Trošku hříšně se říkalo, že jsou schopni naučit i opici vyrábět botu, ale co se nedá naučit je charakter, ten se dá pouze rozvíjet. Testování charakteru lidí byla další zajímavá část personální činnosti ve firmě Baťa, bylo běžné, že vám nejprve nabídli fyzicky náročnou a méně prestižní práci, nezajímalo je, jak práci vykonáte, zda to zvládnete, ale jak se k ní postavíte. Pro lidi, kteří opovrhovali takovou prací nebylo ve firmě místě. Další zajímavostí bylo například i sledování reakci na běžné otázky typu: Jak se dnes máte? Jak se k vám dnes k nám cestovalo? Dotazovatel se soustředil i na to, kolikrát člověk vzdychne. Pokud začal uchazeč svou odpověď stylem „ach“ či jiným synonymem povzdechu, tak většinou nebyl přijat s poznámkou: „Nepřijímat – vzdychací typ.“ Zásada zněla, takové lidi nepustit do firmy, protože stačí jeden takový člověk do týmu a během týdne „rozvzdychá“ celý tým a vše bude problém.

Baťa během let přišel k myšlence: „Naše podnikání nepadne na základě vnějších vlivů - konkurence, situace na trhu nebo společenských změn. Naše podnikání může padnout pouze tehdy, pokud bude rozežráno zevnitř křivým člověkem.“ Byl jednoduše přesvědčen o tom, že základem firmy je tvořivý duch spolupracovníků a ctění morálních zásad a to bez charakteru jednoduše nejde.

Co myslel Tomáš Baťa tvořivým duchem?

To je velmi jednoduché, Baťa celou dobu tvořivým duchem myslí vlastní angažovanost spolupracovníků, sám řekl: „K rozvoji našeho závodu nepotřebujeme získat pouze ruce našich dělníků, potřebujeme zejména jejich mozek a nejvíce však jejich srdce. Zapálené srdce dokáže překonat nechuť rukou i mozku.“

Zároveň je však potřeba dodat, že Baťa silně ctil, aby lidé měli volný čas, který věnovali sami sobě, rodině a přátelům. Zásadou bylo, nikdy neubírat lidem z jejich volného času, aby vždy měli čas se mentálně odpoutat od firmy a regenerovat a tak si zachovat tvořivého ducha, který chce se v práci rozvíjet a ne takového, který musí.

Baťa sám říkal: "Žádná velká díla nevznikla, protože někdo něco musel, ale protože chtěl. Přeji si, aby v našem podniku pracovali lidé, kteří chtějí. Podmínky k takovému chtění musí náš podnik nabízet„

Publikováno v Be The Best, Podzim 2019.

0 zobrazení0 komentářů